Usnesení
sp.zn. Nt 237/2006
Usnesení
Městský soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2007 v trestní věci odsouzeného Alberta Žirovnického, nar. 22. 5. 1968, t. č. ve výkonu trestu ve věznici Valdice, rozhodl takto:
Podle § 31 odst. 1 tr. ř. není předsedkyně senátu JUDr. Veronika Čeplová vyloučena z vykonávání úkonu tohoto trestního řízení.
Odůvodnění:
Dne 13. 11. 2006 podal ods. Albert Žirovnický návrh na povolení obnovy řízení, jímž se domáhá obnovení procesu vedeného u Městského soudu v Praze, pod. sp. zn. 48 T 2/2002.
Současně s obsáhlým návrhem na povolení obnovy řízení navrhl vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Čeplové z vykonávání úkonu dalšího trestního řízení s poukazerm právě na návrh na povolení obnovy řízení, v němž navrhuje, aby předsedkyně senátu byla v trestní věci vedené pod sp. zn. Nt 237/2006 vyslechnuta jako svědkyně. Dále v této námitce podjatosti uvádí jako důvod pro vyloučení soudkyně skutečnost, že u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 100/2006 je evidována žaloba na ochranu osobnosti, kterou podal dne 1. 8. 2006 proti JUDr. Veronice Čeplové a dále uvádí, že dne 15. 5. 2006 podal odsouzený trestní oznámení na organizovanou skupinu pachatelů, kdy k podezželým osobám patří i JUDr. Veronika Čeplová pro podezření z korupce, falšování veřejných listin a krytí pachatele trestného činu vraždy, z něhož byl údajně neoprávněně odsouzen právě navrhovatel.
Ze strany 3 návrhu na povolení obnovy řízení vyplývá, že odsouzený navrhuje výslech předsedkyně senátu JUDr. Čeplové proto, že v hlavním líčení údajně předložila nepoužitelné důkazy, kterých bylo užito k likvidaci odosuzeného. V souvislosti s tím odosuzený rozebírá důkazy provedené v hlavním líčení a k jejich procesní použitelnosti zaujímá subjektivní stanovisko.
Další důvody, proč má být předsedkyně senátu vyslýchána, obšírně popisuje odsouzený ve svém návrhu na str. 3-6, ovšem ať už sám důvody v záhlaví těchto stránek označuje jakkoliv, z podrobného rozboru, který na těchto stránkách odsouzený sám uvádí, vyplývá, že předsedkyně senátu má být vyslýchána jedině proto, že odsouzený nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů prováděných v hlavním líčení tak, jak to učinil senát Městského soudu 48 T.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Podle § 30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla podaná obžaloba.
Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že odsouzený namítá podjatost ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., tedy proto, že úkon, jehož provedení odsouzený v rámci návrhu na obnovu řízení navrhuje, by se přímo dotýkal předsedkyně senátu a nadto se odsouzený domnívá, že kroky, které proti předsedkyni senátu "podnikl", to je podání civilní žaloby a trestního oznámení, vylučují její nestrannost při rozhodování v dalším trestním řízení v této věci.
Pokud jde o první důvod údajné podjatosti předsedkyně senátu, tj. nutnost předsedkyni senátu vyslechnout z důvodů podrobně uváděných odsouzeným na čl. 3 jeho návrhu, pak je evidentní, že hodnocení důkazů provedených v hlavním líčení je výhradně v pravomoci senátu a pokud by toto hodnocení důkazů nebylo v souladu s trestním řádem, pak je to důvod k podání opravného prostředku. V dané trestní věci tehdy obžalovaný a později odsouzený Albert Žirovnický využil všech řádných i mimořádných opravných prostředků a žádný z nadřízených soudů, tj. ani Vrchní soud v Praze, ani Nejvyšší soud v Brně, ani Ústavní soud v Brně neshledal pochybení v postupu nalézacího soudu a v jeho způsobu hodnocení důkazů, tak jak to uvádí navrhovatel.
Pokud jde o další dva argumenty uváděné odsouzeným, tak k tomu je nutno uvést, že až do sdělení odsouzeného, které opakuje i ve svém přípise ze dne 13. 2. 2007, předsedkyně senátu vůbec nevěděla, že pod sp.zn. 34 C 100/2006 je u Městského soudu v Praze vedena žaloba, v níž je předsedkyně senátu označená jako žalovaná strana, neboť Městský soud v Praze kopii této žaloby předsedkyni senátu do dnešního dne nedoručil. Ze spisu 34 C 100/2006 bylo dnešního dne zjištěno, že odsouzený dosud nezaplatil soudní poplatek ve výši 81. 000,- Kč, přičemž jeho žádost o upuštění od tohoto poplatku byla zamítnuta dne 8. 9. 2006 a toto rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno nadřízeným soudem dne 11. 1. 2007. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo odesláno odsouzenému dne 5. 2. 2007 spolu s výzvou k zaplacení. S ohledem na sumu, kterou musí odsouzený zaplatit, jinak se jeho žalobou nebude soud zabývat, je evidentní, že proces ve věci 34 C 100/2006 nebude pokračovat vůbec.
Stejná situace je i ohledně údajného trestního oznámení na organizovanou skupinu pachatelů, jejímž účastníkem má být i předsedkyně senátu, neboť i o tomto kroku odsouzeného se předsedkyně senátu dozvídá teprve z přípisu samotného odosuzeného. Je evidentní, že i přes zjevné invektivy použité odsouzeným v jeho námitce podjatosti na čl. 20-21 spisu vč. obsahu přípisu na čl. 86 spisu Nt 237/2006 jde o ryze účelový postup odsouzeného, který je ne zřídka v poslední době volen odosuzenými ve snaze eliminovat soudce, který ve věci aktuálně rozhoduje, z dalšího trestního procesu.
Pokud by vždy důvodem k údajné podjatosti mělo být pouhé podání civilní žaloby, v níž úmyslně nepravdivě navrhovatel očerňuje osobu soudce, pak by tímto způsobem odsouzený mohl "vyřadit" z rozhodování v jeho trestní věci všechny soudce v České republice, případně vždy úmyslně těžit z takto uměle vytvořených průtahů.
Ostatně tento způsob jednání odsouzeného není ničím novým, neboť jak bylo konstatováno v průběhu hlavního líčení v trestní věci 48 T 2/2002 i po jeho skončení, tehdy obž. Albert Žirovnický podal trestní oznámení prakticky na všechny orgány činné v tomto trestním řízení, snad s vyjímkou jeho posledního obhájce JUDr. Plachého.
Přes řadu podaných trestních oznámení na orgány činné v trestním řízení však doposud předsedkyně senátu JUDr. Veroniku Čeplovou nikdo z orgánů policie nekontaktoval, ani nevyslýchal.
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že ods. Albert Žirovnický využívá všech možných prostředků k tomu, aby zvrátil původní verdikt nalézacího soudu i odovolacího Vrchního soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 48 T 2/2002 a u odvolacího soudu pod sp.zn. 7 To 89/2002.
Lze tedy shrnout, že důvody pro výslech předsedkyně senátu dány nejsou, neboť ve věci rozhodovaly všechny dostupné stupně soudů v ČR, které závěry dokazování v hlavním líčení a z nich vyplývající závěry o vině a trestu potvrdily, resp. odvolací Vrchní soud v Praze modifikoval, pokud jde o další tvrzení odosuzeného o účasti předsedkyně senátu na trestné činnosti organizované skupiny pachatelů, která má za cíl zlikvidovat odsouzeného i o jeho další výroky, z nichž má rezultovat povinnost předsedkyně senátu písemně se odsouzenému omluvit, nejde o nic jiného, než o ničím nepodložená tvrzení odsouzeného, tedy o úmyslné lži, které mají jediný cíl a sice zvrátit původní rozsudek, tj. rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp.zn. 48 T 2/2002 a v návaznosti i rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 7 To 89/2002. O účelovosti tohoto postupu odsouzeného tak jednoznačně svědčí fakt, že odosuzený se na předsedkyni senátu domáhá civilní žalobou mj. finanční satisfakce ve výši "pouhých 2 mil. Kč" a tento návrh podal i přesto, že si nutně musel uvědomit svou povinnost zaplatit z požadované částky příslušný soudní poplatek ve výši 4%, tj. částka 80. 000,- Kč. Jestliže si byl od počátku vědom, že tento soudní poplatek ze svých prostředků zaplatit nemůže a přesto žalobu podal, nezbývá než dovodit, že tvrzení použitá v této žádosti jsou účelová a žaloba je podána jedině proto, aby se odsouzený později mohl domáhat údajné podjatosti předsedkyně senátu. Pokud by totiž mínil vážně svá tvrzení a ty chtěl před civilním soudem skutečně prokázat, pak by nikdy tuto žalobu nespojil s požadavkem tak vysokého finančního odškodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost do tří dnů od doručení kopie jeho písemného vyhotovení.
Ve stížnosti, jež nemá odkladný účinek a podává se prostřednictvím zdejšího soudu, by rozhodoval Vrchní soud v Praze.
V Praze dne 14. února 2007
JUDr. Veronika Čeplová, předsedkyně senátu