František Lízna a jeho lidé na okraji
František Lízna a jeho lidé na okraji
26.7.2005 iHNed.cz str. 0
Před lety otřásla Čejčí, klidnou vesnicí na nábožensky založeném Slovácku, zpráva o dvojnásobné vraždě. Muž zavraždil ženu a dítě. Dostal doživotní trest a celá vesnice ho odsoudila.
Nikdo s vrahem nenavázal kontakt. Až pak si jedna z žen z vesnice přečetla o práci kněze Františka Lízny. Začala o všem přemýšlet a nakonec sedla a napsala dopis vrahovi. Dodnes si pravidelně píší. "Pochopila, že je to jen člověk, který selhal a odpustila mu. Dostala ho z hlubiny propadu, protože mu ukázala, že ho vidí jako člověka. Když s vězněm člověk mluví, zjistí, jak snadno se může stát zločincem," říká Lízna.
Příběh, který by mohl vysvětlit mnoho ze života čtyřiašedesátiletého katolického kněze, disidenta nebo také nositele státního vyznamenání. Jezuity, který se nebojí nejtěžších vrahů ani nepříjemných pravd o katolické církvi. Kdysi chtěl být letcem, ale dnes působí mezi Romy a u doživotně odsouzených. U těch, kterých si společnost nevšímá, kteří jsou odepsaní.
"A to je krutější než smrt," tvrdí Lízna. Muž, který byl za svůj život komunistickým režimem několikrát vězněn, ví, o čem mluví. Léta se snaží prosadit, aby společnost s vězni komunikovala a pracovala.
Líznovi se slavný vrah Kajínek omlouvá, že není věřící. Muž, kterého žena orlického vraha požádala, aby s ní šel jako psychická podpora na film Sametoví vrazi. Muž, který už při procesu s vrahem faráře Cyrila Vrbíka tušil, že za doživotí poděkuje.
"Vězňům pomůžete už jen tím, že s nimi mluvíte, zajímáte se o jejich osud, podáte jim ruku," říká Lízna, který žije na faře malé obce Vyšehorky na Šumpersku. Je to místo, odkud může navštěvovat vězně na Mírově.
Když tam poprvé přišel, šokoval. Chtěl přidělit celu, aby v ní mohl být. Celu sice nedostal, ale pracovní smlouvu pro práci s vězni ano. Názor vedení věznic se však postupem času změnil. "Velká část lidí už se na kněze ve věznici nedívá jako na něco, co přináší chaos. Vnímají duchovní pozitivněji," říká Lízna. Stejně tak se rozšířil i počet vězňů, kteří měli zájem setkat se s knězem.
"Ale i dnes, kdybych to vzal reálně, z 350 vězňů na Mírově má zájem komunikovat asi sto. Ale nemohu chtít víc. Byl bych lepší než Kristus. Ten měl na kříži po svých stranách dva odsouzené na smrt a jen jeden s ním šel do nebe."
Dnes už není sám, kdo se věnuje práci s vězni, ale spokojen není. "Rezignoval jsem na nějaké obecné změny, například v systému zákonů, ale zasel jsem semeno, které klíčí," míní. "Snažím se pomoct alespoň jednotlivcům. A jestli jsem Don Quijote? Knihu mám v několika jazycích. Jeho zápas mi byl vždy blízký. I já se chci stavět za věci, které nejsou obecně přijímané."
Obdiv!
Lady Draculea, 13. 4. 2007 11:48