Novodobá Médea ?
Novodobá Médea ?
Časopis Nový Prostor, číslo 397
výňatek z článku "Zlé matky aneb Médea"
Romana Z. měla divoké mládí, nejstarší syn (9 let) se jí narodil ve Francii a v rodném listě nemá uvedeného otce. Otec jejích dalších dvou dětí je ve vězení, protože děti (a asi i Romanu) týral. Poslední partner, s nímž se seznámila přes internet a měla s ním dvouměsíční dcerku, je synem z hospodářství, kde žijí i jeho rodiče a bratr. Je to dříč, který dokázal nejen dělat na statku, ale také opravovat dům, který koupil pro sebe a Romanu, již jeho rodiče zřejmě přijali na své hospodářství spíš jako děvečku než jako partnerku svého syna.
Svědectví se shodují v tom, že muž s dětmi nepomáhal - měl práce až nad hlavu. Žena trpěla po narození posledního dítětě pocitem, že nic nezvládá, až v záchvatu bezvýchodnosti, který není dosud pořádné objasněn, zabila všechny své děti a pokusila se zabít i sebe. Byla zastižena druhem, který se vrátil domů, když mu nebrala telefon. Ten, když nalezl mrtvé dítě v pokoji, odjel okamžitě na policii. Matka se pak před očima policistů vrhla z půdního vikýře na zem. Už předtím se však snažila otevřít si žíly. Přežila, byla souzena a odsouzena na doživotí. V jejím příběhu jako by bylo obsaženo hned několik kulturně civilizačních vrstev, na nichž spočívají naše životy. Mezi ně patří, že dítě je nejsilnější (a někdy také jediná) zbraň v rukou ženy. Že dítě je bytost, s níž jedině žena může podle svého nakládat. Že muž je tu k tomu, aby zajišťoval existenci, zatímco žena se má starat o domácnost. Že má být svému muži nápomocná, ale jaksi z pozadí. A mýtus poslední, už moderní - že musí všechno zvládnout, protože emancipace přece znamená, že žena všechno zvládne.
Autorka: Alena Zemančíková