Poměry ve vazebních věznicích
Dřepy bez šatů, zima, samota
16.8.2008 Mladá fronta DNES str. 3 Téma dnes
JAKUB POKORNÝ, JIŘÍ ŠŤASTNÝ
PONIŽUJÍCÍ REŽIM VE VAZBĚ
Lidé, kteří čekali za mřížemi na soud, si stěžují na nedůstojné procedury, zimu nebo nedostatek volnosti. Stále by se na ně však mělo pohlížet jako na nevinné. Do vazby člověka může někdy dostat i jediné falešné svědectví
Praha - S člověkem ve vazbě se v Česku zachází jako se „sprostým podezřelým“, řečeno po cimrmanovsku. I když pro obviněné ve vazbě platí presumpce neviny, s lidmi se tam jedná jako s kriminálníky.
Za nejhorší zážitek považuje bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová chvíli, kdy musela dělat na příjmu nahá dřepy. V roce 2006 si vyslechla obvinění, že si dala slíbit úplatek dva miliony korun. „Zkoumali, jestli něco nepronáším v konečníku.
Proto ty dřepy. Je to běžná praxe, ale pro mě, která jsem žila v civilizovaných poměrech, nestravitelná,“ vzpomíná Jourová.
I ona si vyzkoušela poměry ve vazbě. V ruzyňské věznici s ní občas jednali jako s recidivistkou. Soud Jourovou letos osvobodil. Podle Jourové vězeň ve vazbě nejhůř snáší prvních pět dní. „Musíte si navyknout na ten prostý fakt, že se vám to stalo,“ popisuje Jourová, jež strávila za mřížemi pouze něco přes měsíc. Ale na začátku nikdo neví, jak dlouho bude jeho vazba trvat. „Odhadovala jsem to na tři měsíce, protože tolik smí trvat vazba, abych neovlivňovala svědky. Měla jsem na zdi 90 čárek a odškrtávala si dny,“ vypráví Jourová.
Jourová byla trochu výjimkou. Hodinu ze zákona na procházku některé dny ani nevyužívala, protože chtěla být sama. „Paradoxně jsem na sebe měla víc času. Mohla jsem číst knížky,“ vypráví Jourová. Na cele neměla žádného spoluvězně.
„Bylo mi řečeno, že musím být sama, protože mám prověrku a znám státní tajemství. Nechtěli, abych ho vyzradila,“ dodala.
Nedobrovolný striptýz
Na dřepy ve vazbě vzpomíná ve své knize i známá Stanislava Grosse Libuše Barková. Ta dosud nebyla pravomocně odsouzena. Chválí v ní lidský přístup bachařů, kteří jí nosili čaj, přesto hodnotí devět dní ve vazbě jako nejhorší v životě. „Četli mi korespondenci, i když v mém typu vazby to nebylo přípustné. Trápila mě zima, protože se tam netopilo,“ píše Barková. Když měla chuť na kávu, pila horkou vodu z dlaní.
Vyprávěla také, že do její cely mohli oknem vidět vězni odnaproti a uvnitř nešlo zhasnout, takže když se myla, dělala nechtěný striptýz. Vazba v České republice je poměrně přísná i v porovnání se zahraničím. Například vězni ve vydávací vazbě v Irsku, kde trávili čas i někteří Češi, mohou samostatně telefonovat. Mají dovolené tři hovory po šesti minutách denně. Irsko není jediným příkladem. Jeden z pracovníků české vězeňské služby, který si nepřál být jmenován, zase konstatoval, že třeba v Německu mají vazební cely lepší vybavení. Standardem je tam televize, kuchyňka, lepší nábytek. V Česku si televizi obviněný musí donést sám a musí mít i vlastní baterie.
Na lepší cely chybějí peníze Důvodů, proč nepanují v české vazbě příliš důstojné podmínky, existuje několik. Vězeňská služba nemá dost peněz, problém se moc neřešil od roku 1989 a navíc vychovatelé ve vězení lidi ve vazbě nepovažují za své „klienty“. „O odsouzené bachaři pečují, snaží se je převychovat. Vazba je servis pro policii, ti lidé jsou tam odloženi a nudí se,“ říká zdroj zevnitř vězeňské služby.
Když se například MF DNES ptala mluvčího vězeňské služby Roberta Káčera, proč nemohou mít matky ve vazbě při sobě nejmenší děti, začal hovořit o tom, že s tím zákon nepočítá. „V současných vazebních věznicích pro to ani nejsou vytvořené podmínky,“ vysvětloval Káčer.
***
* Vazba a trest Jak se žije ve vazbě Člověk ve vazbě má právo na vycházku minimálně hodinu denně, jinak zůstává v cele.
Smí nosit vlastní šaty.
Může přijmout návštěvu dvakrát za měsíc. Pokaždé může trvat nanejvýš hodinu a půl a mohou přijít nanejvýš čtyři lidé. Jen obhájce může za obviněným chodit, kdykoli to uzná za vhodné. Obviněný může dostat balíček jednou za tři měsíce.
Pokud obviněný chce, může podle zákona začít pracovat, v praxi však obvinění nepracují.
Matka nemůže mít ve vazbě s sebou dítě.
Jak žije odsouzený Záleží na typu věznice. V nejlehčích věznicích mohou odsouzení chodit po areálu - do jídelny, do dílny, do posilovny.
Doživotně odsouzení na Mírově mají samozřejmě pohyb omezenější.
Odsouzený dostává vězeňský oděv.
Smí dostat dva balíčky do roka. Může přijmout tříhodinovou návštěvu jednou za měsíc Má povinnost pracovat a hradí si náklady na svůj pobyt ve vězení. Jinak dostává sociální kapesné 100 korun měsíčně. Může dostat kázeňský trest nebo i odměnu.
Ve věznici ve Světlé nad Sázavou zavedli oddělení pro odsouzené matky s malými dětmi.
Vazba a statistiky Loni sedělo ve vazbě 2 254 lidí. U lidí, kteří čekali na soud, trvala průměrně 77 dní.
V letech 2003 až 2008 zažalovalo stát 128 lidí, kteří si myslí, že byli ve vazbě neoprávněně. Během těchto pěti let pak u soudu uspělo 57 lidí. Zbytek žalob soudy zamítly.
Pramen: Vězeňská služba, Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vazba, nevazba. Připomíná to tahání králíků z klobouku
16.8.2008 Mladá fronta DNES str. 3 Téma dnes
(jp, jš)
Praha - Jestli se člověk dostane do vazby, záleží i na tom, na jakého narazí soudce. Například pražskému soudci Pavlu Sedláčkovi se před lety přezdívalo Ubytovatel, protože do vazby poslal skoro každého navrženého. Právník Aleš Rozehnal souzený s bývalým šéfem Novy Vladimírem Železným předstoupil před Ubytovatele a do vazby šel, Železný šel před jinou soudkyni a zůstal na svobodě.
Podle zákona se obviněný může dostat do vazby ze tří důvodů: aby neutekl, neovlivňoval svědky nebo nepokračoval v páchání zločinů. Rozhoduje soud na návrh státního zástupce.
S trochou nadsázky však platí, že se tam člověk dostane, nebo nedostane podle toho, jak se konkrétnímu soudci zamlouvá. Důkazů je totiž na začátku vyšetřování pomálu. „Brněnské soudy bývají docela přísné. Komu hrozí hodně vysoký trest, toho do vazby pošlou,“ říká tamější advokátka Dagmar Gottweisová. „Záleží i na tom, zda jste už byl trestán, a na tom, jaké máte zaměstnání a rodinné zázemí, s kým se stýkáte,“ dodává advokátka.
Někdy také obviněného dostane za mříže svědek, který poté u soudu neobstojí. „Měla jsem klienta obžalovaného z loupeže v bance, kterého soud osvobodil. Poznala ho bankovní úřednice na fotkách, byl už trestán a chodil jako klient do pobočky. Při líčení úřednice tak přesvědčivá nebyla a klienta obžaloby zprostili,“ vypráví Gottweisová. Později osvobozená úřednice Věra Jourová šla za mříže proto, že v odposleších při vyšetřování korupční kauzy padla věta, že si úplatek nechala slíbit jakási Věra.
Ostatní šli do vazby, ona ne Mnohdy je pozoruhodný i opačný případ, kdy naopak do vazby nejde člověk, který tam podle laického názoru patří. Podle advokátky Gottweisové jde někdy o chybu, jindy o záměr. Policie totiž může jednoho obviněného záměrně nechat běhat na svobodě a sledovat, jestli bude zametat důkazy nebo zda vyšetřovatele dovede ke komplicům.
Na svobodě policie vyšetřovala nepochopitelně například Hanu Bašovou, jednu z obviněných v kauze Kuřim. Bašová pak „uklidila“ dům, kde týrali malého Ondřeje, a odvezla odtamtud různé věci.
Podle mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzany Steinerové by bylo velmi obtížné napsat závazná pravidla, kdo má jít do vazby a kdo ne. „Záleží na odpovědnosti policistů, žalobců a soudců,“ míní. Připomíná, že průměrná délka vazby se v posledních letech zkrátila. Ještě kolem roku 2000 byla dvojnásobná.
Ministerstvo také navrhuje, aby o vazbě rozhodoval soudce-specialista a aby obviněný byl u každého rozhodování o vazbě osobně přítomen.
Věznice zmírní příliš drsnou vazbu
16.8.2008 Mladá fronta DNES str. 1 Titulní strana
(jp)
S obviněnými dnes zacházejí ve vězení hůř než s odsouzenými zločinci
Praha - Zatím se to klidně může stát ze dne na den i vám, a to jste se ani nemuseli dopustit žádného trestného činu. Dostanete se do cely o ploše několika metrů čtverečních a pouštět vás budou hodinu denně na vězeňský dvůr.
Stačí, aby vás někdo nařkl ze zločinu, policie vás obvinila a soud poslal do vazby. Je to neúnosné a je nutné to změnit, přiznává ministerstvo spravedlnosti.
Jak snadno se tam mohou dostat i nevinní lidé, ukázal nedávný případ úřednice Věry Jourové. Obvinili ji z korupce, ale soud ji očistil. Jenže předtím strávila třiatřicet dní ve vazbě. V české vazbě panuje velmi přísný režim. Dokonce tužší, než mají vězňové, které už soud uznal vinnými z lehčích zločinů. Obviněný ve vazbě má právo na hodinovou vycházku denně, jinak je zavřený mezi čtyřmi stěnami. A to se na něj stále vztahuje presumpce neviny. Naproti tomu mnoho odsouzených může po práci vyrazit do posilovny, na hřiště, do vězeňské knihovny nebo do televizní místnosti.
„Situace ve vazebních věznicích není vyhovující,“ přiznává mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Steinerová.
Ministerstvo proto nově zavádí takzvanou „polovazbu“, která je mírnější a dala by se přirovnat k jakési kombinaci hotelu a vězení. V současnosti ji však Vězeňská služba může nabídnout jen velmi omezenému počtu lidí.
Komentáře
Přehled komentářů
Měl bych docela dosti výhrad o výše popsaném,sam jsem byl jako už odsouzený(přeměněný peněžitý trest) ve VV v Hradci Králové,a se všema se jednalo stejně a bylo jedno zda jste vrah,pouze obviněný a nebo za to ,že jste neodpracovali hodiny...všechny na jednu kupu a všichni stejný pravidla
No no no
Jirka, 20. 4. 2010 20:00