Případ 4
Protokol o výslechu pošk., dne 6. 12- 2001 v Plzni, vyšetřovatel mjr. Mikuláš:
Po přepadení poškozená uvedla: „…že p. Novák není doma a že mu chce napsat vzkaz. Dala jsem mu tužku a papír a on se zeptal, kde je v bytě záchod. On najednou vyšel ze záchodu v době, kdy jsem si sundávala bundu, rychle ke mně přistoupil, zabouchl dveře a chytil mne rukou nebo možná oběma rukama za ústa a stál za mnou a řekl: „Dejte mi peníze, když nebudete křičet, nic Vám neudělám.“ Já jsem se začala dusit, tak jsem mu řekla, aby mne pustil, že nemohu dýchat, on stisk povolil a držel mne již jen jednou rukou. Asi dvacetkrát pak opakoval „Peníze, dejte mi peníze, kde máte peněženku“, a protože jsem měla tašku s peněženkou na židli, on se stále držel za mnou, ale přes ústa mne již nedržel, já jsem vzala peněženku z tašky a otevřela jsem ji, on ji ode mne vzal, nepoužil při tom žádné násilí, já jsem mu ji vlastně podala, on se do ní podíval a vzal si z ní všechny peníze, 2. 000 kč v různých bankovkách. On na to řekl, že je to málo, že potřebuje ještě další dva tisíce, řekl alespoň. Já jsem mu tvrdila, že jako důchodce žádné peníze nemám, a on na to řekl, že je dobře zařízený byt, a že tam nějaké peníze ještě musí být, šli jsme do obýváku, kde stále opakoval, že chce peníze, stále se snažil být za mnou a nechtěl mne dovolit se otočit, abych ho neviděla. Já jsem mu pak již ze strachu, neboť byl neodbytný a neustále opakoval, že chce peníze a když budu rozumná, tak že mne nic neudělá a klidně odejde. Měla jsem strach, co by jinak udělal, i když konkrétně nic neříkal, ale jeho jednání a chování ve mne vyvolalo obavy, tak jsem mu ukázala další peněženku, kde bylo 5. 000 kč. On si tuto peněženku vzal celou i s penězi. Pak mne odvedl ke dveřím a posadil mne na křeslo zády ke dveřím a řekl, abych seděla a neotáčela se, dokud neodejde a zakázal mne volat na policii. K tomu dodal, že má venku někoho, tak abych dodržela jeho pokyny. Na dotaz vyšetřovatele uvádím, že…hovořil česky a celou dobu mne vykal.“
Protokol o výslechu pošk., dne 8. 12. 2003, vyšetřovatel mjr. Rosák:
Poškozená vypověděla: „…Byla již tma a toho dne ani nesvítilo pouliční osvětlení. Vyndala jsem si klíče a snažila jsem se odemknout, ale protože byla tma, nemohla jsem najít ten správný klíč. Najednou se u mne objevil nějaký mně neznámý muž, který mi chtěl pomoci. Pomohl mi otevřít dveře a pokud jsem dotazována, zda k tomu svítil zapalovačem, uvádím, že dnes si to již nepamatuji, ale je to možné. Muž vešel se mnou do domu a řekl, že jde za sousedem. Když jsem přišla ke svému bytu a odemkla jsem si, tak on sešel ke mně a řekl mi, že p. Novák není doma a že mu chce nechat vzkaz, zda bych mu tedy nepůjčila tužku a papír. Takže jsem řekla, že ano, vešla jsem do bytu, šla jsem pro tužku a papír a on mezitím vešel dovnitř. Muž se zeptal, kde je v bytě záchod. Jak šel muž na záchod, tak vlastně zůstaly otevřené dveře na chodbu. Slyšela jsem sousedku zespodu, tak jsem s ní přes patro začala hovořit, ptala jsem se jí, jestli je p. Novák doma, ale ona mi řekla, že neví. Muž vyšel z WC a tyto dveře od bytu na chodbu zavřel. Jakmile zavřel dveře, tak mě zezadu najednou CHYTIL JEDNOU RUKOU ZA PAS a DRUHOU RUKOU PŘES OBLIČEJ TAK, ŽE MI VLASTNĚ ZAKRÝVAL ÚSTA a řekl mi: „Dejte mi peníze“, abych nekřičela a že když mu dám peníze, že mi nic neudělá. KDYŽ MĚ DRŽEL, BYL TO PEVNÝ STISK, ALE MOHLA JSEM DÝCHAT. Pod touto pohrůžkou jsem vyndala peněženku, on si ji vzal, prohledal ji a vzal z ní všechny peníze, což bylo asi 2. 000 kč. Když mi tyto peníze vzal, tak mi řekl, že je to málo, že chce ještě víc a zavedl mne dál do bytu. On CHODIL POŘÁD ZA MNOU A JEDNOU RUKOU MĚ STÁLE DRŽEL a nedovoloval mi se otáčet. STÁLE OPAKOVAL, že chce peníze, POŘÁD MĚ VODIL A STÁLE OPAKOVAL, že chce peníze, že když mu je dám, že mi nic neudělá. Když jsme byli v ložnici, tak já jsem mu ukázala další peněženku, kterou si vzal. Vrátili jsme se do obývacího pokoje, ON MI POSADIL do křesla zády ke dveřím z pokoje a než odešel, tak mi řekl, abych seděla v křesle, neotáčela se a nevolala o pomoc, a že venku jsou další osoby, kteří vidí do bytu, a že když bych se zvedla, tak mě uvidí a bylo by zle. … Vykal mi, choval se docela slušně … Kromě toho, že mě muž pouze pevně držel, mě jinak fyzicky NENAPADAL. Pouze jsem utrpěla psychický šok, byla jsem vystrašená, na lékařském ošetření jsem nebyla, toto jsem nežádala.“
Lékařská zpráva není, protože p. Suchanová zraněna nebyla, lékařské ošetření nevyhledala.
Vyšetřovatelem mjr. Rosákem jsem byl obviněn z toho, že: „…v úmyslu zmocnit se cizí věci ji RUKOU DUSIL a požadoval peníze…“
Státním zástupcem jsem byl obžalován z toho, že: „…co se pod záminkou zapůjčení tužky a papíru pro napsání vzkazu dostal do bytu poškozené, JI RUKOU DUSIL a požadoval peníze…“
Při hlavním líčení jsem vypověděl: „…šel jsem po schodišti nahoru a díval se, kam paní bude zacházet. O patro výše jsem si přečetl nějaké mužské jméno na zvonku, a přišel jsem k paní s tím, zda-li by mi půjčila tužku a papír, že bych potřeboval napsat vzkaz sousedům, kteří nejsou doma. Nevím, jestli mne paní pozvala dál, nebo jestli jsem sám vstoupil do toho bytu. Dveře od bytu byly otevřené, a když mi paní přinesla papír a tužku, psal jsem si vzkaz v předsíni na bobku na nízké lavici. Pamatuji si, že jsem šel také na záchod. Když jsem vyšel ze záchodu, zavřel jsem dveře od záchodu a dveře od bytu. Pak jsem paní přiložil levou ruku na ústa, pravou rukou jsem ji chytil za ruku a žádal jsem ji, ať nekřičí, ať mi dá peníze, že jí neublížím. Paní začala volat o pomoc, ruku jsem jí přitiskl na ústa a vše jsem jí zopakoval. Paní kývla hlavou, že souhlasí a dále se nebránila. Přitisknutou levou ruku jsem povolil, ale měl jsem ji stále přiloženou na ústech. Paní mi dala peníze z peněženky. Pak jsem požadoval další, ptal jsem se, kde má více peněz, kde je má uložené. Vstoupili jsme z předsíně do pokoje, pamatuji si, že tam byl počítač, Když jsme šli pak do další místnosti, paní říkala, že peníze má ve skříni. Paní skříň otevřela, vyndala nějaké peníze, a tyto peníze jsem paní vzal. Vzpomínám si, že jsem zkoušel se tam ještě na něco nebo do něčeho dívat. Pak jsem se s paní vrátil zpátky a posadil jsem ji do křesla, které bylo v tom pokoji. Paní se na mne otáčela, dívala se mi do obličeje, ale to jsem jí zakazoval. Když jsem odcházel, paní seděla ke mně zády, také jsem jí vyhrožoval tím, že jestli to oznámí na policii, že tam nejsem sám, že tam jsou kamarádi, kteří by si to s ní potom vyřídili, což ale nebyla pravda.“
V tomto případě bylo rozhodnutí soudu správné -: „…poté, co se pod záminkou zapůjčení tužky a papíru pro napsání vzkazu dostal do bytu poškozené, ji najednou zezadu chytil jednou rukou za pas a druhou rukou přes obličej tak, že ji zakrýval ústa pevným stiskem a požadoval peníze.“ – protože přihlédli k tomu, co konstatoval znalec MUDr. Hladík. A to, že: „Pouhým zakrytím úst nelze u osoby vyvolat dušení, neboť tato osoba může dýchat nosem.“ K tomuto případu chci uvést, že paní Suchanová svojí výpovědí stoprocentně potvrzuje moje výpovědi, ve kterých uvádím, že můj postup byl při všech útocích v podstatě stejný. Tedy, že jsem jednou rukou uchopil poškozenou zezadu za ústa a druhou rukou ji zezadu uchopil za ruku nebo kolem pasu, a pak jsem vyřkl žádost o peníze či cennosti. Paní Suchanová uvedla, že mi dala 2. 000 kč, ale já jsem jí řekl, že je to málo, že chci více, a zavedl jsem paní dále do bytu. Přesvědčoval jsem ji, že má peněz víc, a vodil jsem ji po bytě. Z tohoto lze dovozovat, že když jsem žádal poškozené o peníze nebo o další peníze, tak jsem skutečně poškozené nebil a netýral je, abych je přinutil k vydání peněz, neškrtil, nerdousil, nepovaloval na zem, pouze jsem stále opakoval své požadavky a pouze jsem je vodil po bytě, aby mi ukázaly, kde ty peníze nebo své cennosti mají. Takovýmto způsobem to probíhalo i v dalších případech.
Pokud jde o stopy zajištěné na místě činu, tak byly cestou SKT PČR Plzeň-město odeslány k vyhodnocení na OKTE SZK PČR Plzeň, ale na uvedeném pracovišti nejsou ve sbírce zařazeny. Vzhledem k tomu nemohlo být provedeno porovnání a vyhodnocení stop. Tato informace vyplývá ze zprávy z 25. února 2004. Dále z úředního záznamu z 10. března 2004 vyplývá, že pokud jde o sbírku DTK stop na OKTE SZ Plzeň, tyto byly zaslány již v roce